hlídání Elišky a Péti

Moje kamarádka "sestřička" Petra B. je od pondělí hospitalizovaná v nemocnici se zápalem plic :-( Když jsem to zjistila, tak jsem jí samozřejmě nabízela pomoc. Jelikož vím, že její maminka také není zdravotně v pořádku a péče o její děti bude tedy na jejím příteli a ten je pracovně vytížený, nabízela jsem i hlídání. To tedy Petra uvítala a tak jsme se dohodli, že mi děti Milan přiveze dnes po práci a vyzvedne si je kolem osmé. Takže jsem samozřejmě hned hlásila, že budou mít hlídání i s večeří ;-)

Jen jsem se ujistila, zda si s námi dají grilované maso, nebo raději třeba palačinky. Pobavila mě odpověď Petry, že palačinky ne, že to je jediný co Milan zvládne, takže to by asi neocenily, ale že grilované maso si dají určitě rádi :-D

Zodpovědně jsem se na hlídání připravila! Naložila maso do nepálivé marinády a vymyslela zábavný program.

Děti jsem si přebrala dle plánu. Trochu jsem měla obavy, aby Elinka pod vlivem chybějící maminky nebyla rozmrzelá a já s ní neměla peklíčko. Ale byla jako vždy zlatá. Když jsem jí vyndavala z autosedačky, tvářila se sice jako že vystupovat nebude, ale když jsem se jí ptala, jestli jí Milan říkal co budeme dělat tak na svojí oblíbenou Kittinku se chytila ;-)

Abychom neztráceli čas, hned jsme vyrazili... V plánu byl geocaching! Pro ty co nevědí o co se jedná, tak vězte že je to hra, kde podle souřadnic GPS hledáte ukrytou krabičku "poklad" :-) To jsem si říkala, že by mohlo Péťu s Elinkou bavit.

Po cestě jsme se zastavili podívat se na krávy.

Elinka byla taková zaražená, tak jsem se jich pořád na něco vyptávala. Jedna z mých prvních otázek byla na Péťu... Ptám se ho jaké měl dneska ve škole předměty a on mě pohotově uzemnil odpovědí s patřičným tónem, kdy jsem si připadala opravdu jako blbka :-D "ty si myslím, že když už mám vysvědčení, že se ještě budu učit?" :-D No jo, když já myslela, že vysvědčení bude až zítra :-)

No nevadí, znemožnění snad brzo vstřebám :-D

Když jsme došli k místu, kde měla být první keška, dali jsme Péťovi mobil do ruky, aby podle rafičky kompasu a vzdálenosti došel k místu, kde ji budeme hledat. Už tuto hru znal, už hledal s kamarádem, takže se toho zkušeně chopil ;-) Po chvilce, kdy s Elinkou mapoval okolí jsem je nasměřovala blíž k cíli a Peťa krabičku našel :-) Byl trochu zklamaný, že v krabičce kromě lockbooku nic nebylo. I na tento případ jsem byla připravená a tak jsem za nalezení vytáhla z kabelky lízátka :-)

Po zapsání Péťa zase krabičku vrátil na místo a dychtivě se ptal, kde je další :-) Popošli jsme necelý kilometr a zase dostal telefon do ruky a hledal druhou kešku. V jednu chvíli, kdy jsem Elinku vedla za ruku a sklonila oči pod nohy aby jsme se nepřerazili o větev, se Péťa s mobilem roce rozhodl sbíhat sráz. Zatrnulo ve mě a volám na svého muže, který k němu byl blíž ať něco dělá! Ten mi opáčil "a co mám dělat, to se za ním mám rozběhnout?" "ne! ten už funguje na dálkový ovládání, stačí mu říct Peťo stůj a on se zastaví!" zněla moje odpověď :-D

Stejně je super, že jako prvňáček už s přehledem zvládá pravou a levou stranu (narozdíl od velké části ženského pokolení :-D), takže když zezadu jelo kolo a já mu povídám "Peťo, uhni se vpravo, jede kolo" tak se z prostředku cesty uhnul na správnou stranu ;-) Zkoušela jsem to vícekrát ;-)

I druhou keš jsme našli celkem snadno po chvilce hledání.

Nadšení gradovalo a Péťa se dožadoval další keše, ale je rozumnej, takže jsem mu vysvětlila, že je čas se vrátit na večeři, že na další kešky půjdeme jindy :-)

Když jsme se vrátili zpět, dala jsem vařit brambory a děti se šly houpat v síti, zatím co můj muž griloval maso.

Musela jsem se pousmát nad svými výchovnými pokusy jako například když jsem Péťovi vysvětlovala, že se neříká "spadnu na držku", ale na "pusu". On mi samozřejmě laškovně oponoval a i já vnitřně cítila, ten rozdíl v slovním spojení "spadnu na pusu" :-D

A nebo, když jsem před večeří zavelela "pojďte, jdeme si umýt ruce" a Péťa se nezvedal a já odcházejíce jen pronesla "nebudu to říkat dvakrát" :-D Ještě že jsou tak dobře vychovaní a po tomto se tedy zvedl a šel :-)

Všimněte si zajímavé trojkombinace maso, brambory a chleba :-D Když si o chleba řekl, jen jsem se zeptala zda brambory už nechce, že místo nich chce chleba, ale jedl to na střídačku :-)

No co, proti gustu... ;-) Pak si ji ještě přál opéct chleba jako topinku. Ale maso si nechal přidat a Elinka taky jedla pěkně. Jen se šopským salátem jsem nepochodila, to prý papá maminka ;-)

Bylo to příjemně strávené odpoledne, při kterém jsi některé věci uvědomila a v mnohém se utvrdila :-)

Například v tom, že je důležitý mít sourozence :-) I když jsme se s mým bráchou občas řezali a v pubertě spolu měli pře, jsem ráda že ho mám a nejsem jedináček!

Vernisáž

Tento příspěvek píšu ještě plna dojmů, ze včerejška :-)

U čtvrtka 23.6. jsem měla v kalendáři poznámku vernisáž.

Keramika kam docházím na odreagování se při práci s hlínou a kvůli setkávání se s lidmi, co mají stejný zájem, pořádá jednou za rok vernisáž prací svých členů a to jak dospělých tak dětí. Účast je tak trochu dobrovolně povinná :-D Takže i člověk, který nemá umělecké ambice jako já, je tak trochu nenásilnou formou donucen nějaké to dílko na prezentaci vytvořit :-)

Loni na podzim (po skončení minulé výstavy) jsem se rozhodla začít pracovat na díle pro letošní výstavu. Původní námět byl jasný. Dva keramické prvky připomínající tvarově rotační hyperboloid (tvary chladících věří elektráren) propojen suchou větví doplněný nějakým kovaným prvkem.

Začala jsem modelovat a v tu chvíli přišel nápad společného základu a až následného rozdvojení na dvě věže. Když jsem byla těsně před rozdvojováním, přišla nečekaná zpráva, která mě na delší čas od tvorby odstavila. Došla hlína! :-)

Takhle to vypadá asi jako "žádný problém", ale šlo o to, že jsme přecházeli na jiný typ hlíny a tamta původní už nebyla a já měla projekt rozdělaný a nešlo s tou druhou hlínou pokračovat kvůli rozdílným vlastnostem, protože reálně hrozilo že se ty dvě hlíny nespojí, a nebo že popraskají pří výpalu. Nehledě na fakt barevné rozdílnosti. Prostě mi to překazilo plán a já mohla několik hodin práce zahodit. Vzalo mi to chuť, takže jsem nedokončenou práci odložila s tím, že buď mě chytne můza a dokončím to jinak nebo se na to vykašlu!

Myslím že tak někdy v březnu jsem začala mít chuť nějak to zabránit. Držela jsem se tedy původní myšlenky spojení dvou až třech materiálů s keramikou. Nakreslila jsem si nějaké skici a dala projektu druhou šanci.

Na hromadě kam odkládáme suché větve, které vždy při nějaké vichřici spadnou ze stromů u nás na zahradě, jsem vyhrabala dvě větve co se mi hodily. Nebylo to snadné! Měla jsem jasnou představu o tom, jak by měly být tlusté a jak rozvětvené.

Podařilo se a tak jsem vybrané "paroží" jak jsem tomu začala říkat naložila do svého kombíka a vyrazila na keramiku pasovat je na fundament.

Světe div se, já mám ale štěstí! Větve sedly po mírné úpravě zkrácení na míru přesně na tvar toho keramického prvku. Paráda! Dodělala jsem tedy otvory pro uchycení provázkem a povrch fundamentu dozdobila ve stylu větví.

Po vypálení bylo téměř hotovo, až na to že jsem měla v plánu ten základ "něčím" osázet :-/ Líbily by se mi celé léto kvetoucí kytičky, ale jelikož nemůžu chtít aby je někdo zaléval a já se taky nechtěla zotročit tak že bych min. jednou týdně jezdila zalévat, napadl mě břečťan a popínat ho po těch větvích. To jsem následně zavrhla s tím, že to nebude vypadat jen s břečťanem dobře a poprosila kamarádku, zda nemá nějaké sukulenty. Ta mi dva květníčky poslala a tak bylo jasno. Jen jsem ještě dolaďovala detaily.

Dodělala jsem dva keramické ptáčky s tím, že je umístím asi na větve.

A jak to dopadlo?

Včera ráno jsem jela místo do práce, do Baumaxu shánět nějaké drobné kamínky. Představu jsem měla jasnou, ale musela jí upravit dle možností sortimentu :-D Vzala jsem si ptáčka s sebou a zkoušela jak vypadá na té či oné drti :-) Po chvíli rozhodování jsem vzala teracotovou a jela do práce. Z práce jsem letěla domů, kde jsem se ani nepřevlékala, nabrala kyblíky s hlínou a ostatními připravenými věcmi na dodělání a vyrazila dokončit model.

Co vám budu povídat, mírné nervozitě jak to dopadne jsem se neubránila. Když jsem přivázala větve, přišla první mírná úleva. Dosypali jsme zeminu (můj muž mi pomáhal) a osázela jsem sukulenty. Při tom jsem si zkušebně ptáčky položila a bylo jasné, že na větve nepřijdou.

Před dosypáním kamínky jsem zaváhala zda je tam dávat nebo ne, ale když už jsem je koupila...

Musím říct že s výsledkem jsem spokojená. není to Bůh ví jaké umělecké dílko, ale myslím že ozdobný prvek zahrady se tomu říkat dá ;-) A když by se líbil alespoň jednomu návštěvníku výstavy, budu spokojená :-)

Na závěr bych ještě ráda dodala že mě na výstavu přijela podpořit do té doby virtuální kamarádka z jednoho webu a byla jsem moc ráda že vážila kvůli mě cestu, protože díky tomu mám od včerejška novou spřízněnou duši a kamarádku Lucku F. :-)

Náhodné nákupy

Dlouho jsem se vám nepochlubila svými náhodnými úlovky, ale i plánovanými nákupy, tak to teď shrnu :-)

Byla jsem kupovat pro kamarádku dvoje nůžky a i já si rozšířila jsem svoji sbírku vintage nůžek. Jsou o polovinu levnější než jsou na fleru, dobře stříhají a jsou příjemné do ruky.

Velký nákup jsem udělala v Jysku.

Náhodou jsem objevila krásnou prošívanou deku, která je moc příjemná na dotek. Cena více než příznivá, takže jsem neodolala. Koupila jsem si k ní i polštáře.

Jelikož jsem se s ní pochlubila kamarádkám, šla jsem pro další (pro ně) a dokoupila si pro sebe podsedáky.

Nejen mě se deka moc líbí :-) Naše Ťapinka si jí taky oblíbila.

Do Aska jsem se šla podívat na nějaké příbory a náhodou objevila sklenice s keramickým víčkem za směšné peníze, takže jsem vzala všechny, které ještě měli :-D

Sklenice s ouškem jsou z Levných knih. Ty tedy nebyly za super cenu, dokonce v Pepcu je měli o 3týdny déle za polovinu :-/

V sekáči jsem koupila další medvědy do sbírky :-)

Ten medvídek s rámečkem na fotku už je na nočním stolku. Kalhoty už jsem oblékla na medvěda co už u nás bydlel.

A poslední z nákupů jedna milá drobnost a to sada dvou archů nalepovacích vintage známek s motivy ptáčků. Ještě nevím na co je budu lepit, ale jsou krásné!

miluju Giveaway :-)

Vždycky se ráda zúčastním, když někdo vyhlásí nějakou giveavay. 

Koncem května vyhlásila Martina se svým obchůdkem na svém blogu GA o tyhle ceny.

Do medvídka jsem se zamilovala na první pohled :-) A vonný sáček s mojí oblíbenou vůní "sweet grace", k tomu není co dodat.

Na její FB stránky jsme měli odpovědět jaké tři věci nás dělají šťastnými.

Moje odpověď zněla:

"Domov - místo kde se cítím v bezpečí a je to pro mě oáza klidu.

Přátelé - lidé kteří vždy a bez váhání pomohou a o které se mohu opřít.

Hudba - to je spolehlivý prostředek, který mě dokáže povzbudit i uklidnit."

Pak jsem ještě neopomněla zmínit moje oblíbená hesla:

"štěstí není cíl, ale životní cesta" a  "štěstí je stav mysli"

Dlouhou dobu jsem byla jediná, kdo odpověděl a termín losování se blížil a odpovědi byly tři. Říkala jsem si jak je super, že šance 33% je hodně dobrá :-D

No a jak to dopadlo? Martina se rozhodla obdarovat všechny tři, takže jsem dnes z pošty přinesla voňavý balíček s nádherným medvídkem :-)

Marti, děkuji!

Momentálně má v běhu narozeninovou GA moje milá kamarádka Helenka.

Kdo o ní ještě nevíte, tak nakoukněte, ceny stojí za to ;-)

Atletický víkend

Tento víkend u nás byl ve znamení konání mistrovství ČR v atletice. Přes to jsme nabídku na volné vstupenky na atletický stadion odmítli, protože se v tento víkend ve městě i okolí konalo několik dalších akcí.

 V pátek to začalo vrháním koulí na náměstí a po té následoval koncert smyčcového tria Inflagranti s hostem Pepou Vojtkem.

Bylo fajn načerpat trochu kultury hned na začátku víkendu.

Vyspali jsme se do slunečné soboty a hned po snídani vyrazili na místní sraz veteránů.

Byl to druhý ročník a sešlo se téměř padesátka motorek a aut.

Sešli jsme se tam i s kamarádkou a její rodinou.

Obvyklá spanilá jízda byla celkem dlouhá a tak jsme se jí neúčastnili a místo ní jsme si dali oběd na náměstí v Táboře. Dali jsme si oběd na zahrádce pizzerie aby jsme měli na Fiatka dobrý výhled. Lidí co autíčko zaujme je hodně a je třeba si autíčko hlídat. Můj muž konstatoval, že kdyby vybíral 10Kč za fotku, že by jsme měli oběd zadarmo :-D

Počkali jsme než přijedou účastníci jízdy a přidali se k nim při krátké zastávce při které mají kolemjdoucí možnost prohlédnout si autíčka i z venku.

Na náměstí jsme trochu zmokli, dali jsme si zmrzlinu a namířili zpět do místa konání srazu v Planá nad Lužnicí.

 U místního koupaliště se kromě srazu veteránů konal Vodnický den. Je to něco jako dětský den a vodní hrátky pro děti i dospělé.

Na neděli jsme si trochu pospali protože plánovaný program byl až na odpoledne. K obědu jsem tedy upekla sekanou se šťouchanými bramborami a jelikož jsem v sobotu dostala od kamarádky na ochutnání makové buchty, tak jsem ještě zadělala na jahodové koláče, abych jí krabičku nevracela prázdnou :-D

Kolem 14.hodiny jsme vyrazili na kolech směr Knížecí rybník, kde probíhali soutěže dračích lodí.

Po skončení jsme se vydali zpět domů, ale podle předpovědi nás po cestě zastihl déšť, takže jsme se schovali v blízkém kiosku s posezením. My dospělí jsme si dali grogy a dětem jsme rozmluvili zmrzlinu :-D
Děti se vyblbly v závodění kdo déle vydrží viset.

Déšť neustával a tak jsme rádi souhlasili s odvezením domů autem.

Další povedený víkend ;-)

Paraván - rozhodování

Před čase jsem objevila u místní skládky dřeva na topení starou šatní skříňku. Chyběly jí jedny dvířka a výplň byla ze sololitu, takže mě až tak nezaujala... Resp. zaujala, ale hned mě nenapadlo jak ji využít. Až mě osvítilo, že by to mohl být pěkný paravan!

Sice nevím na co mě bude paravan, ale nikdy nevíš :-D

Když jsem začala pátrat, zjistila jsem že se dá použít nejen k oddělování prostoru v místnosti, nebo jako zástěna pro převlékání, ale třeba i k zastínění okna postýlce miminka. No takže výroba jasná, použití se ukáže časem ;-)

Skříňka byla již nějaký čas venku a tak se to na sololitové výplni podepsalo. Což ovšem nevadí, protože bych ji stejně asi měnila.

Po rozebrání skříňky jsem si potvrdila, že moje vize podoby paravanu je reálná a líbí se mi.

Jen bude třeba zakřátit spodní část těch bočních stran, což vůbec nevadí a ve výsledku to nebude znát a alespoň se vyřeší díry po kovových nohách které byly ke skříňce přišroubované.

Pak následovala obvyklá rozborka :-)

Dávám pozor na to aby se mi díly jednotlivých panelů nepomíchaly, protože bych se nerada vztekala nad tím, že to nejde sesadit zpět dohromady :-)

Teď jsem ve fázi broušení a nastává otázka finálního vzhledu paravánu.

Napadly mě tyto možnosti:

1) Natřít celý paraván natřít barvou, udělat patinu a decentně pomalovat nějakými drobnými kvítky podobně jako na tomto obrázku

zdroj Pinterest

2) Opět natřít celý paraván (bez patiny) a pomalovat ho výraznějším vzorem. Něco jako na obrázku níže, jen já bych asi volila růže.

zdroj Pinterest

3) Další je na rám použít lazuru (aby vynikla krása dřeva) ve stejném či podobném odstínu jako barva, kterou bych použila na výplň.

4) Z těchto variant vychází možnost použití techniky decoupage, která jde aplikovat na všechny předchozí varianty

5) Ve hře je i varianta kdy výplň bude potapetovaná.

6) Další nápad je na horní část bočních dílů paravánu použít třeba mléčné sklo. Je to totiž ve výšce očí a líbilo by se mi kdyby při převlékání bylo přes paraván vidět. Ale zase když by padl, je po skle :-( Takže třeba použití pletiva se ještě nabízí... A nebo do sololitové výplně zkusit vyfrézovat nějaký ornament...

Nápadů je mnoho, ale nějak se nemůžu rozhodnout.

Asi to dopadne tak že jedna z variant na jednu stranu a jiná na druhou stranu ;-)

Seskoky padákem

Jak jsem již prozradila v minulém příspěvku, v neděli se chystal náš kamarád na seskok padákem. To jsme si nemohli nechat ujít, takže po tom co jsme v klidu posnídali pod pergolou za krásného počasí a za zvuku letadel které už lítaly, jsme vyrazili na letiště.

Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme že skákat bude i naše kamarádka Šóna.

Padáky už byly zabalené a ve vzduchu byla cítit mírná nervozita. Možná se mi to jen zdálo, protože i já jsem byla lehce rozechvělá tou představou jaké to je vyskočit z letadla kilometr a půl nad zemí s padákem na zádech :-)

Od Kutyho jsme již věděli že skočit si s padákem není nic nedostupného. Kurz stojí necelé tři tisíce a je to v podstatě jednodenní školení. To mě sice trochu děsí, čekala bych že toho člověk potřebuje víc znát a vědět pro to aby nejen vyskočil, ale taky dobře dopadl, ale...

Pro Kutyho to byl druhý seskok v životě, Šóna skákala "už" po osmé. Ač by člověk řekl, že v tom není velký rozdíl, byl. Zatím co Kutymu se padák otvíral automaticky hned s výskokem z letadla, "již zkušená" Šóna letěla volným pádem 10vteřin a pak si sama padák otvírala.

No řeknu vám, že když jsem sledovala ty instrukce co dostávala před nástupem do letadla, hladina adrenalinu stoupala i u mě :-) Jak vyskočit, kterou nohou dopředu, jak počítat, jak dát ruku... Když jí povídal, že si má jet po stehně od kolene nahoru aby lépe nahmatala to odjištění a že nemá zmatkovat kdyby ho nenašla napoprvé a že to má zkusit stejně znovu, už jsem měla hladinu adrenalinu celkem vysoko. Kuty to měl o tohle snazší.

Legrace pro mě byla, že ty dva "začátečníci" Kuty a ještě jeden měli helmy s vysílačkami a tak byly v jednostranném spojení s instruktorem. Zajímalo by mě co jim ve vzduchu povídal, ale přišlo mi to vtipný :-D

S nimi ještě do letadla nastupovali dva co měli tandemový seskok a pak nějací další parašutisté.

Když letadlo vzlétlo hladina adrenalinu se kupodivu trochu uklidnila a já začala natáčet video seskoku.

Věděli jsme že Šóna bude skákat první. Od mého taťky, který v mládí také skákal padákem jsem věděla, že letadlo ubere "plyn" než začne výsadek, takže když bylo slyšet jak motor utichl černá tečka padající z letadla byla ona.

Pak se naštěstí rozevřel černý padák a já se zaradovala, že podle mě to nejdůležitější, tedy otevření padáku, klaplo :-) Za ní jsme tušili že bude skákat Kuty. Ale duhový padák se objevil až jako třetí. Oba jsme sledovali jak krouží nad námi.

Kdyby vás stejně jako mě zajímalo, jestli je nějak řešeno když by dotyčný nebyl schopen padák otevřít, tak vězte že za krkem na padáku je jakési zařízení, které hlídá výšku a pokud vyhodnotí, že je něco špatně otevře samo padák.

Šóna mi vyprávěla o případu kdy kluk při seskoku omdlel. Měl velké štěstí, že byl dobře vysazen a vítr ho nezahnal nikam daleko a dopadl na nějakou haldu s pískem, takže měl jen zlomenou nohu.

Díky Bohu oba dva přistáli hladce. Hladina adrenalinu emocemi zase začala stoupat.

Když oba vyprávěli pocity a co se tam nahoře dělo, hltala jsem každé jejich slovo :-)

Mimochodem, taky mi vyprávěla o pánovi, který minule v tandemu během seskoku třikrát zvracel :-D Ten kdo s ním skákal měl asi taky zážitek do konce života :-D 

Pak jsem si prohlédla i jak vypadá padák s nepoužitým záložním padákem po seskoku a viděla jak se balí.

Podle mě to není legrace a vyžaduje to určité morální předpoklady skočit, letět a dobře přistát s padákem.

Jsem ráda, že jsme to s nimi mohli zažít a těším se že až zase budou mít plánovaný seskok, že nám dají vědět a mi se na ně přijdeme podívat ;-)

Naplno prožitý víkend

V sobotu ráno jsme vstali ještě před budíkem, lehce po sedmé hodině.

Využili jsme dobrého času a šli si hned po ránu zaběhat. Miluju když si můžu jít ráno rozhýbat tělo a nemusím nikam chvátat :-)
Pak jsme si dali sprchu a připravili snídani. Po tom co jsme se nasnídali a připravili si svačinku, vyrazili jsme na místní mini trh s blešákem. Byla jsem poprvé a neměla jsem od toho velké očekávání, ale bylo to ještě horší než jsem čekala, takže jsme jen zkoukli situaci a pokračovali dál směrem na Třeboň do obce Lužnice kde se konal sraz milovníků kamionů zvaný Truck show Lužnice.

Po tom co jsme si prohlédli a nafotili auta odjíždějící na spanilou jízdu jsme se vydali dovnitř kempu.

Jelikož jsme chtěli jen projít stánky a ne využívat celodenní program, našli jsme způsob jak obejít placení vstupného 200Kč za osobu :-) Trocha rebelie neuškodí :-D Koupili jsme fanfáry na auto.

V areálu probíhala ukázka RC modelů kamionů a trial show.

Jinak je v době spanilé jízdy v kempu mrtvo, takže jsme se vrátili k autu a vyrazili naproti plánované trase jízdy kamionů. Časově to vyšlo naprosto skvěle a stihli jsme je před Třeboní. Takže jsme znovu prohlédli kamiony a pokračovali do Třeboně na oběd.

Po výborném obědě v řízkové restauraci jsme se prošli po náměstí se zmrzlinou koupenou v osvědčené cukrárně :-)

Po návratu domů jsme postahovali fotky a videa z foťáku a mobilu a trochu odpočinuli abychom nabrali síly na večer :-)

Udělala jsem večeři a na šestou jak bylo domluveno přijeli kluci. Přehodili naší campingovou variantu auta za sedačky a vyrazili jsme směr České Budějovice na koncert skupiny Scooter.

Na místo jsme dorazili v také dobrý čas, takže jsme našli dobré místo na parkování a ani u vstupu nestáli frontu. Scanování kódu ze vstupenky probíhalo rychle, nalepení pásku jakbysmet a ukázání obsahu mé mini kabelky byl mžik.

Po té jsme zamířili ke stánkům s pitím. Kamarád recesista zamířil ke stánku Budvaru (jiné tam nebyly) a objednal si "jednu plzeň" :-D Obsluha výčepu ani nehnula brvou a natočila mu kelímek :-D

Já jsem musela zkusit Somersby drink (hlavní sponzor akce).

Chvíli jsme pokecali a zablbli si s prázdnými sešlápnutými plechovkami. Dá se s nimi nejen hrát fotbálek, ale i kázet jako frisbee ;-) Před hlavním koncertem hrály dýdžejové rádia Kiss, takže jsme při blbnutí poslouchali venku před halou při blbnutí.

Po přesunu do haly jsem začala litovat že jsem nezvolila tílko místo trička, ale ono asi jedině plavky by byly lepší... Ještě než koncert začal ucítila jsem pot stékající mezi lopatkami.

Jen jak koncert začal, tak teplota ještě stoupla :-) Není divu! Světelné i pyrotechnické efekty a dav skákající a zpívající "Yeaeeeeaa, Yeaeah, I Feel Hardcore, Yeaeeeeaa, Yeaeah, Always Hardcore" 

Ale kvůli tomu jsme sem přece jeli :-) Show kterou si užijeme a na kterou budeme vzpomínat.

Po skončení koncertu jsme se odebrali k autu. Jeden z kamarádů měl druhý den dopoledne seskok padákem, takže jsme na afterparty nezůstávali. U auta jsme snědli chlebíčky, které jsme měli s sebou na cestu a počkali než se uvolní první vlna odjezduchtivých.

Domu jsme dorazili kolem jedný hodiny a po rychlé sprše jsem v půl druhý ulehla ke spánku.

Domácí pizza

Pizzu v domácích podmínkách jsme začali dělat už když jsem byla malá holka.

Dříve jsme dělali pizzu z obyčejné hladké mouky a droždí, ale ta byla po upečení taková buchtová. Tak jak ji dělá asi velká část českých domácností :-/

Ale od dob mých vysokoškolských studií, kdy jsem studovala s kamarádkou jejíž přítel měl restauraci a dělali v ní i pizzu, ji dělám téměř stejnou jako v pizzerii. Jediné co mi chybí je ta pec :-D

Sondovala jsem u ní v čem tkví tajemství výroby dokonalé pizzy. Myslela jsem si že kupují už hotové těsto, ale ne!

Podstata spočívá v hladké pšeničné vysokolepkové mouce. Po zpracování je těsto pěkně plastické a nelepí, takže jde rozválet do tenka. Kupuji ji buď v Globusu nebo Tescu, ale viděla jsem ji i jinde v obchodech a nedá se říct, že by ji měli vě všech Globusech. Chce to se po ní podívat zda jí u vás mají.

Já dělám těsto z 250g této mouky, 1/2 prášku do pečiva, 120ml vody, špetky soli a lžíce olivového oleje.

Smícháním těchto surovin vznikne nelepivé těsto, které rozdělím na dva bochánky. Každý z nich rozválím do průměru cca 25cm.

Pokud dělám pizzu s rajčatovým základem, pomažu těsto rozmačkanými rajčaty (většinou z konzervy) a dochutím plátky česneku.

Na plechu pak ozdobím čím máme rádi.

Často dělám několik různých druhů. Sýrové máme rádi se smetanovým základem.

Peču v rozehřáté troubě cca 10 minut při teplotě 200°C. Samozřejmě záleží na tom jak tenké těsto uděláte a jak silnou vrstvou ho nazdobíte.

Šitý náhrdelník

Poslední květnový víkend jsme měli s holkama plánovanou dámskou jízdu jejíž součástí je focení. Byla to akce jejíž tradici jsme začaly loni na podzim, nyní to bylo podruhé a už se těšíme na další :-)

Jelikož nic nenechávám náhodě, chystám si rekvizity na focení vždy dopředu. Důkladně promýšlím jednotlivá témata. Od minule jsem měla nápad na masivní textilní náhrdelník, který by mi ladil se soupravou spodního prádla.

Nákup materiálu byl postupný. Něco jsem koupila na internetu, většinu materiálu v místní švadlence a zbytek dokoupila v prodejně s materiály na výrobu šperků.

Vše muselo ladit jak barevně, tak materiálově se soupravičkou prádla.

Takže krajka, organza, sametka, perličky, perleťové knoflíky, saténové stužky... Vše ve starorůžové, světle a tmavě šedé barvě.

Měla jsem představu jak by měl náhrdelník vypadat, ale pak jsem to stejně nechala na volném plynutí tvorby. Brala jsem do ruky jednotlivé materiály, do druhé ruky nůžky a už to jelo. Ze saténových stužek a organzy jsem vystříhala jednotlivé okvětní lístky, jejichž okraje jsem opalovala nad svíčkou aby se zatavily.

Z jednotlivých okvětních lístků jsem skládala různé kytičky. Kombinovala jsem barvy a materiály.

Ke spojování materiálů v kvítky jsem používala jak jehlu s nití, tak i tavnou pistoli. Chtěla jsem aby kvítky vypadaly plasticky, jakoby rozkvetlé :-)

Hned po první zkoušce rozložení jsem byla spokojená, takže jsem kvítky nalepila na organzu a přidělala stužku na zavázání kolem krku.

Holky z náhrdelníku byly nadšené a obdivovaly :-)

Myslím že takovýhle náhrdelník by mohl zdobit i plesové šaty :-)