Smyčce

Smekám před všemi kdo umí hrát na nějaký hudební nástroj. Obdivuji to proto že to vyžaduje velkou dávku trpělivosti a nemalou dávku talentu. A trpělivost já tedy nemám :-( Potřebovala bych aby se výsledek dostavil dřív než za roky usilovného cvičení :-)

Na konci roku 2015 jsme v rámci firemního večírku představení smyčcového kvartetu Prague Cello Quartet. Když přišla z marketingového oddělení pozvánka, srdce mi zaplesalo a začala jsem se moc těšit. O to víc když jsem shlédla na youtube prezentační videa tohoto hudebního uskupení. Nejen že krásně hrají známé skladby, ale jsou to šoumeni :-D Takže celkový dojem z vystoupení byl velmi příjemný :-)

Vždycky se mi líbili písničky jako třeba All of me od John Legend ve verzi s houslovým doprovodem v podání Lindsey Stirling - poslech

Nebo mě vždy fascinuje dvojice šmrncovních violončelistek - Femme 2 Fatale

A jelikož jsem byla hodná a Ježíšek vyslyšel moje přání a dostala jsem lístky na představení Best of Broadway :-)

Známé muzikálové melodie v podání české filharmonie... Moc se těším jak si obléknu krásné šaty, zajdeme si na dobrou večeři a pak nás čeká jistě nezapomenutelný kulturní zážitek! :-)

Vyřezávaná keramika

Už jsem o sobě na blogu prozradila kde co, ale zatím jsem moc nenapsala o svém keramičení :-)

Keramika je moje srdcovka. Zkoušela jsem různé techniky kreativních činností, ale práce s hlínou je pro mě jako terapie. Když si sednu a vezmu do ruky hroudu a začnu z ní zhomotňovat představu kterou má v hlavě, je to proces který mě uklidňuje.

A to mluvím o modelování. Točení je ještě o level výš. Tam musí člověk najít určitý vnitřní klid. Ten pocit, když vystředíte hlínu a začnete vytáčet misku...

V tomto příspěvku bych ráda představila moje vyřezávané mísy :-)

různých tvarů

 ale i mísy, které se dají použít jako malé truhlíky

 i mělké mísy, nebo spíš talíře

Takovouto techniku používají mnozí hrnčíři, ale většina z nich používá na vyřezávání skalpel, já si na to udělal svoje vyřezávátko abych měla otvory více pravidelné.

Kromě mís používám výřezy i na jiné výrobky.

Stínítko na lampičky do ložnice... 

Ptáčky...

Ptáčka stačí uvázat na mašli na přírodní věnec a jednoduchá dekorace je hotová :-)

A ještě připomínám stále běžící GA ;-)

Obrázky s medvědy

Při hledání obrázků které bych si ráda zarámovala jsem narazila i na krásný motiv medvídků se zajícem. Obrázek jsem upravila a pak začala přemýšlet nad barevným laděním obrázků, pozadí a barvy rámečku.

Barvu oblečení jsem sjednotila na bílou s tím, že takto je to takové čisté a barevně univerzální.

Ale to bych nebyla já kdyby mě uspokojil první výsledek a nelákalo by mě to zkoušet další možnosti. Vzala jsem tedy pastelky a začala vybarvovat stojícímu medvědovi a zajícovi oblečení a sedícímu mašli.

Konečně zima

První letošní opravdu zimní víkend :-)

Už ve čtvrtek u nás na jihu Čech začalo padat. V pátek už bylo bílo.

V sobotu už bylo sněhu na sněhuláka a tak jsem si pro radost postavila alespoň malého na parapet :-)

Tento víkend byl ve znamení návštěv a oslavy bratrových třicetin, takže jsem stále něco vařila a pekla.

A abych podpořila zimní (nebo vánoční) atmosféru, tak jsem se pustila do pečení cukroví :-D

Minulou neděli u nás byla na návštěvě kamarádka s dětmi a přinesla její cukrovíčko na ochutnání. Zachutnalo mi linecké s ořechovou pěnou a oříškem navrchu a tak jsem ji požádala o recept a v sobotu zkusila upéct.

Historku jak jsem se pokoušela vyšlehat bílek, do kterého jsem nasypala rozdrcené oříšky a až google mi řekl že to fakt nepůjde protože ořechy jsou mastné, asi vynechám :-) Tou už jsem pobavila Petru, které jsem volala jak peču podle jejího receptu :-D

V neděli už bylo sněhu tolik, že jsme sníh odhrnovali radlicí na vysokozdvižném vozíku. Mimochodem to jsme loni nemuseli ani jednou!

Moc jsem si to užila i když na běžky nezbyl čas a tak jsou připravené hned. Jak bude chvilička vyrazím ;-) Mám štěstí, že se doma obuji a vyrážím od vrat :-)

Tuhle fotku dnes vyfotil můj muž těsně před tím, než jsem se vrátila z práce. Když se ve středu vrátím o chvilku dřív, vyrazím na běžky!

Mega těstoviny

Když přišel před časem Kaufland na trh se značkou Exquisit, neodolali jsme a koupili maxi těstoviny. Nebylo to poprvé co jsem maxi těstoviny viděla, ale nikdy jsem je nekupovala. Zkusili jsme tedy tvar mušlí s tím že se to něčím naplní.

A jelikož jsem měla z italských týdnů v Lidlu doma rajčatový protlak a parmazán, bylo jasno.

Koupila jsem cca 300g mletého masa (vepřové, případně míchané), které jsem ochutila kořením Čevapčiči (od Antonína, jak jinak :-D), nasekaným jedním stroužkem česneku a na drobno nakrájené malé cibulky. Přidala protlak (přiměřeně) a nechala ho odležet.

Do vroucí vody na cca 15min. se dá vařit cca 14ks těstovin. Po uvaření a po mírném vychladnutí aby se s nimi dalo rukama manipulovat je vyskládám do máslem vymazané zapékací mísy, nebo na plech s pečícím papírem.

Po té mušle naplním pomocí lžičky směsí masa, posypu parmezánem a dám zapéct tak aby se maso uvnitř upeklo, tedy cca na 180stupňů dvanáct minut.

Od doby kdy jsem je dělala poprvé, už jsme je měli několikrát. Jen ještě jako párty jídlo jsem je nezkoušela, ale myslím že vzhledem k tomu jaká je to jednohubka akorát do ruky by se to na párty dalo servírovat ;-)

Druhé výročí, druhá giveavay

Uplynul další rok kdy s nepravidelnou pravidelností píši tento blog :-)

Když si tak zpětně prohlížím příspěvky, jsem ráda, že jsem se od 1.1.2014 rozhodla psát si takový deníček v podobě tohoto blogu a sdílet tak s vámi dění mého života.
Je to fajn moci si díky tomu připomenout co jsem prožila.

Jsem ráda, že jsem některé z vás inspirovala, navnadila, pobavila, dodala odvahu, šokovala...

Nastal čas, kdy bych zase jednu z vás chtěla potěšit a poslat jí "narozeninový" dárek.

Aby jste se dostali do slosování o originální keramickou cedulku a ptáčka z mé dílny stačí pod tento blog napsat příspěvek kam opět napíšete jaký příspěvek roku 2015 se vám líbil nejvíce a proč a přidáte se mezi pravidelné čtenáře (pokud ještě nejste).

Pokud dáte odkaz na moji giveavay na svůj blog (pokud máte) nebo na facebooku, tak mi to napište, dám vás do slosování dvakrát, tzn. dvojnásobná šance zvítězit ;-)

Slosování a vyhlášení vítěze proběhne 31.1.2016.

Stoleček v obýváku

Tak stoleček je na svém místě v obýváku u sedačky

O záchraně stolečku jsem vám už psala, ale od napsání příspěvku se práce na stolečku ještě vyvíjela :-)

Hned po šuplíčku, který si mě získal, mi v hlavě zůstávala ta původní deska stolečku s profilovanou hranou. Jen těžko jsem se loučila s myšlenkou že nový stoleček ji mít nebude :-/

Ale zase se mi nechtělo jít škemrat za sousedem truhlářem, který frézu s níž by tu hranu udělal raz dva má. Jelikož se dokončení stolečku nedostatkem mého času protahovalo, využila jsem jeden den situace kdy si od nás byl půjčit vozík za auto a zkusila se ho zeptat. Souhlasil, že mi hranu zfrézuje a já zase začala doufat.

Desku stolu jsem k němu donesla a za 10 minut si ji odnášela s tou vysněnou hranou :-) Jupí!

Nedalo mi to a nohy stolu jsem ještě přebrousila a plánovala jak na nožičkách ve výšce nastavování udělám drážku, abych tak opticky zamaskovala napojení různých kusů dřeva. Ale jelikož jsem si nebyla jistá jak, resp. čím to udělat a můj muž přišel s tím, jestli by nebylo lepší ty spoje zatmelit, rozhodla jsem se to zkusit s tím, že to snad po natření lazurou bude vypadat obstojně :-)

Kelímek tmelu mi muž došel půjčit k sousedovi. Já spáry zatmelila, přebrousila a celý spodek stolu se šuplíčkem natřela lazurou v šedohnědém odstínu.

Společně jsme pak desku připevnili pomocí úhelníkových plechů.

Třikrát hurá, další kousek je dokončený a můžu se vrhnout na další :-)

Dakar 2016

Teď na sebe možná prozradím něco nečekaného...

V mém srdci je prostor pro cosi co by se dalo nazvat nadšením pro motoristické sporty :-)

Část mého "já" miluje rychlou jízdu, zvuk motorů (hlavně puf puf které vydává Mitsubishi), obdivuje perfektní práci mechaniků v paddocku...

Když to vezmu historicky popořadě... :-)

Ještě než jsem se zařadila mezi řidiče jsem pravidelně sledovala závody Formule jedna a v té době i vycházející hvězdu, mou platonickou lásku, Tomáše Engeho :-D

Byla jsem tak znalá věcí kolem formule, že bych bývala mohla psát na toto téma články, nebo moderovat (hahaha, něco tu začíná smrdět). V jednom časopise byla tenkrát soutěž o to kdo položí nejlepší otázku na Tomáše a vybraní byly tři čtenáři. Mezi nimi já!

Autoškolu jsem si začala dělat už v 17,5 letech a v den mých narozenin mi byl vydán řidičský průkaz. Do autoškoly jsem šla s tím, že se tam jezdit naučím. Nevím proč, ale vybrala jsem si instruktorku (místo instruktora), ale vyklubala se z ní nepříjemná ježibaba a autoškola do poslední jízdy s komisařem byla utrpením. Teď už s úsměvem vzpomínám na její hlášky typu "slušný člověk nezahybá, ale odbočuje" :-D A nebo jak mě sekýrovala, že mám ty nohy moc u sebe, že se mám uvolnit atd :-D :-D :-D

Pak jsem začala jezdit sama a učila se od mého přítele o kterém jsem v té době tvrdila že jezdí nejlíp ze všech lidí co znám.
Pozn. redakce: Teď si myslím že jezdím líp než on, protože jezdím víc v klidu :-D ;-)

S přítelem jsme si pořídili pěkný sportovní vůz pro dva a nějaký čas si užívali příjemného svezení, ovšem jízda na našich silnicích není díky účasti dalších řidičů ani trochu bezpečná, o čemž jsme se taky párkrát přesvědčili, že jsme si pořídili závodní auto a začali jezdit rallye na uzavřeném okruhu.

Závodili jsme asi dvě sezony, protože časově i finančně je to dost náročné a když se tomu člověk nechce věnovat na plno a hrabat se v autě den co den, nebo na to mít team lidí, není to k tomu.

Měli jsme slabé autíčko, jezdili jsme v nejnižší třídě (podle objemu motoru), ale moc mě to bavilo, protože to nebylo tolik o rychlosti, jako o hlavě. Tedy o tom jak dokážete pracovat sami se sebou. Jak se umíte rozhodovat, jak vyhodnotit možné riziko atd. To mě na tom nejvíce bavilo. Sešlápnout pedál plynu a pak zase skočit na brzdu umí kde kdo, ale vědět v kterou chvíli co, je to co nás posouvalo ve výsledkové listině i před auta tabulkově se silnějšími vozy!

Teď už jsme vybouření i když naše srdce stále bijí pro závodní vozy a tak se čas od času jedeme podívat na rallye a teď na začátku roku je to pro nás jako každý rok ve znamení sledování dění kolem Dakaru.

Na tomto závodě se mi líbí že je to boj s velkou mocí přírody, boj sám se sebou (překonávání extrémních teplot, výškových metrů, vyčerpání atd.), je to zase o tom nalezení té míry a vyváženosti všech aspektů pro to aby se závodník dostal do cíle. Nejvíc obdivuji závodníky na motorkách! To je pro mě největší extrém! V autě jsou částečně uchráněni a taky jsou na to dva.

A co se mi na Dakaru líbí nejvíc, je že v závodě se vždy několik desítek lidí, co to nejednou pro výsledek, ale pro celkový pocit. Ty si pak na trati i v bivaku pomáhají a to je to jak se říká duch Dakaru!