středa 18. března 2015

Horní skříňky

Tak a je tu pokračování restaurování :-)
Jelikož počasí zase umožňuje pracovat venku, tak už zase brousím a natírám...

Aktuálně jsem dokončila skříňku, která mi zbyla ze sestavy kuchyňských skříněk, které jsem si před časem koupila na Aukru.
Jelikož mám kuchyň do L a na jedné stěně je okno, tak mi zbyly dvě horní skříňky.
Kuchyně je ze smrkového masivu a skříňky jsou od původních majitelů natřené zelenou lazurou z IKEA.


Tak jak to u mě bývá obvyklé, z drobné úpravy se stala totální rozborka.
Původní plán byl jen přetřít zelené plochy bílou barvou. Pak jsem si řekla, že zkusím dvířka udělat lazurou (aby bylo vidět že je to dřevo).

Takže jsem se 17. ledna pustila do louhování předních dvířek.

Vůbec to nešlo dobře dolu :-( Lazura byla jak zažraná, dřevo mělo pořád nádech do zelena.

Sklo jsem původně vůbec sundavat nechtěla, ale... :-)

Zelená lazura byla i z vnitřní strany skříněk a to jsem nechtěla nechat. Sklo bylo dost poctivě (na můj vkus až moc!) přilepené silikonem. Řezacím (odlamovacím) nožem jsem ho odřezala od rámu a příček.

Pak nastala další "zábavná fáze a to odstraňování silikonu. Proklínala jsem toho kdo to silikonoval :-(

Po tom co jsem odstranila silikon, začala jsem s broušením.


Měkké dřevo je po olouhování víc chlupaté.
V této fázi jsem nejvíc ocenila rozhodnutí sundat sklo.


Dobrušování rohů je za trest, ale já to nedokážu odfláknout :-)


A výsledek je odměnou za snažení ;-)


Pak jsem delší dobu hledala lazuru, kterou mi někdo dal na místo, kam já bych jí nikdy nedala, tudíž jí tam nehledala :-)


Mimochodem lazura koupená v Globusu :-/ Ještě že je to malá plechovka. Vůbec se s ní nedělá dobře, jsem z ní spíš zklamaná :-/ Takže nedoporučuju!

Po tom, co jsem natřela dvířka přišel na řadu plánovaný nátěr korpusu.

A jelikož jsem opravdu puntičkář, rozhodla jsem se vyndat zadní stěnu ze sololitu abych ji nezamazala při natírání. Sololit byl uložený v drážce po celým obvodu, takže jsem musela rozebrat rám, abych ho mohla vysunout. No a když už jsem to udělala, napadlo mě, že bych zelenou lazuru mohla obrousit.


A tak jsem brousila :-)

Tak a ještě zkompletovat. Snad zvládnu dát zase vše dohromady tak jak to bylo původně :-)


sobota 14. března 2015

Dámská jízda v Sobíku

Přes to že byl pátek 13., užila jsem si krásně den. Tak jak to u ne dlouho plánovaných akcí bývá ;-)

Dle kalendáře jsem měla mít volný pátek (nepracovní den), ale měla jsem v plánu nechat se zkrášlit u kadeřnice. Místo toho mě kamarádka Peťa B. přemluvila a vyrazili jsme do Soběslavi. Naše obvyklé kolečko, jehož tradici jsme založili loni na podzim se skládá z prohlídky sekáče, následně posezení u čaje a čerstvého pečiva v čajovně a na konec návštěvě výstavy Kreativ.

Soběslavský sekáč pro mě osobně není nic extra, ale ve společnosti Peťi dostává návštěva sekáče jiný rozměr! :-) Víme jaký má ta druhá vkus, takže si různě ukazujeme co jsme našly. Pak to zkoušíme jedna, pak zase druhá. Což je komické, protože naše postavy jsou rozdílné víc než by se zdálo :-D Komentujeme některé šílenosti, které se tam taky dají najít. No "ostuda" :-D Myslím si že vždycky když odejdeme, že jsou rádi :-D 

Tentokrát jsem si ze sekáče přinesla světlounce růžovou pašmínu, dva skvělé kožené pásky, jaké jsem sháněla delší dobu,


dětskou sukýnku s krásnou krajkou (už je odpáraná) a povlak na polštář, který přešiju (libí se mi látka).


Čajovna – kavárna "Rolnička" vznikla jako zácvikové pracovního místo pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Je to moc příjemné prostředí kde jste obklopeni výrobky z místní chráněné dílny.

Vždy si dáme něco dobrého k pití, já střídám různé pečené čaje, a k tomu jsem od minule nemohla zapomenout na ještě teplé kynuté koláčky. I tentokrát jsem měla štěstí a pochutnala jsem si na té božské dobrotě :-)

Peťa neodolala a koupila si krásný hrneček (ten co držím v ruce).


Další štací byla návštěva samotné výstavy, kvůli které jsme zahájily tuto milou tradici. Hned u vchodu jsme dostali starší číslo Rozmarýny. Nakoupily jsme pár drobností na dekorace 


a já jsem si vyrobila v rámci workshopu dvoje naušnice.


Už před dvěma roky jsem si vyrobila dvoje a nosím je moc ráda. Nejen že jsou originální, ale sama jsem si je vyrobila! :-D Takže jsem si dnes s nadšením vyrobila další ;-)


Opět velmi vydařený sraz na kterém tentokrát chyběla třetí mušketýrka Klárka Ž., ale snad jí potěší, že jsme se měly fajn a užily jsme si to i za ní a na podzim se nám třeba podaří sejít ve třech ;-)

Po cestě domů jsme ještě udělaly mezi zastávku v našem místním květinářství, kde jsme nakoupily macešky.


Když jsme odvezla kamarádku Peťu domů, pozvala mě k nim domů, abych se mohla vidět s její 2,5letou dcerkou, kterou nechala doma na hlídání tatínkovi... a světe div se... ona se urazila, že zůstala doma a nechtěla s náma mluvit!!! 

Ale rozlechtala jsem jí, že nás za chvíli vzala na milost ;-) 

sobota 7. března 2015

Sbírka medvědů

Další co kromě houpacích koníků a krajek sbírám jsou medvědi. Takové ty heboučké ňunánky s roztomilým čumáčkem :-)
Já je vlastně cíleně nesbírám, ale když nějakého pěkného vidím, musí se mnou domu :-D


Většinu medvídků mám ze sekáčů a blešáků, ale některé jsem si koupila a některé dostala. Některé už oblečené, některým obleček přibyl později.

Na posledním blešáku pořadaným místním hospicem jsem se šla podívat zda by nenabízeli nějaké vhodné obrázky ze kterých bych případně využila jen rámečky. Moc obrázků neměli, ale čekali na mě dva medvědí obrázky bez kterých jsem nemohla odejít :-D Samozřejmě zůstanou tak jak jsou. Alespoň prozatím :- Nevylučuju, že se třeba časem změní barva rámečku...
Medvídek uprostřed je z téže akce.


Moc se mi líbí oblečení medvídci RUSS BERRIE,  BUKOVSKI DESIGN a pod.

Takže některým medvídkům se chystám ušít oblečení v tomto stylu ;-)


neděle 1. března 2015

Kynuté jahodové koláče s drobenkou

Vylákána slunečným počasím jsem se včera šla projít po zahrádce. Jak jsem tak za doprovodu naší kočičky prohlížela co bude třeba udělat hned jak to počasí umožní, skončila jsem u záhonku s jahodami. Bylo by potřeba otrhat loňské listy a celkově vyčistit záhon. Je to většinou jedna z prvních věcí co na zahrádce připravuji na další sezonu.

Dostala jsem chuť na jahody! :-) Miluju jahody a jelikož mi nestačí sezona sklizně, pravidelně je i zamrazuju na zimu. Právě pro takovéto chvíle, když na ně dostanu chuť :-)


Našla jsem si recept na kynuté koláče a v půl jedenácté se pustila do přípravy.


Na kvásek budete potřebovat
60 g másla
2 lžíce cukru
100 ml mléka
70 ml smetany 
14 g čerstvého droždí = 1/3 kostky (nebo 7 g sušeného droždí)

Rozehřáté máslo rozmícháme s cukrem, přilijeme mléko a smetanu a nadrobíme do něj čerstvé kvasnice. Toto necháme na teplém místě cca 20 minut probublávat.


Na těsto je dále potřeba
360 g hladké mouky
1 lžíce cukru
2 žloutky
velká špetka soli

Do prosáté mouky přidáme sůl, lžíci cukru, žloutky. Pokud nepoužíváme kvásek z čerstvého droždí, přidáme nyní sušené droždí. V mém případě jsem nyní přilila vzniklý kvásek.


Vypracujeme hutnější elastické těsto, které je jen nepatrně lepivé. Z hotového těsta vytvoříme bochánek, který lehce zaprášíme moukou a necháme jej v misce přikryté utěrkou kynout dokud nezdvojnásobí svůj objem (cca 1½ hodiny).

Mezitím si na pánvičce rozpustíme lžičku másla a na ní lehce opražíme strouhanku (cca z větší půlky rohlíku, cca vrchovatá lžíce).

Na drobenku potřebujeme
30 g másla
50 až 70 g hladké mouky
1 vrchovatá lžíce cukru 

Máslo necháme změknout a prsty propracujeme s cukrem a moukou. 

Po vykynutí jsem těsto vyklopila na pomoučněný vál a rozdělila těsto na 12 stejných dílů. Z každého dílku vytvarujeme placičku přibližně ani ne centimetr tlusté. Ty jsem kladla na plech vyložený pečicím papírem. Při tomto množství těsta se vejdou akorát na jeden plech. Plech jsem pak nechala opět na teplém místě. V mém případě je ideální dát je na horní plech krbových kamen, které jsou při udržovací teplotě.


Když vyběhnou nahoru, udělala jsem v nich skleničkou důlky. Na dno každého důlku jsem nasypala trochu strouhanky. Na strouhanku pak přišly rozkrojené jahody. Nejdřív jsem myslela, že budu dávat celé, ale byly dost velké a možná by mi nestačily. Nakonec pak posypat drobenkou a šoupnout do rozehřáté trouby.


Pečeme cca 20min. v troubě na 180°C. Upečené koláče necháme vychladnout a můžeme servírovat.

Během kynutí jsem stihla uvařit oběd a když jsme obědvali, koláče se pekly. Krásně mi to dneska časově vyšlo! Jak jsou koláče chutné druhý den vám bohužel nepovím, protože u nás se po nich jen zaprášilo.

Přesně takovéhle koláče si občas kupuji během pracovního týdne v pekárně jako dezertík po obědě.