pátek 25. prosince 2015

Vánoční trhy ve Vídni

Miluju Vánoce! Ten čas, kdy jsou na sebe všichni více hodní a milejší než obvykle. Čas plný očekávání zda se splní naše přání. Dobu zaslouženého odpočinku po celoročním honěním se za tím co "musíme" udělat.

A my aby jsme ukončili ten shon, jsme vše hodili za hlavu a odjeli 23.12. se připravit na vánoční klid a pohodu do Vídně na tamní adventní trhy.

Dopředu jsme si na netu zjistili potřebné informace kde jaký trh najdeme, kde zaparkovat atd.

Vyrazili jsme před osmou ráno za svítání.


Cesta od nás trvá cca 3,5 hodiny, takže kolem půl dvanácté jsme dorazili na kraj Vídně, kde jsme pohodově zaparkovali auto na dohled od konečné metra trasy U1 stanice Leopoldau. Koupili jsme si v automatu co komunikuje česky jízdenky a vyrazili do centra.

Zvolili jsme pořadí návštěvy trhů tak aby jsme se přes den podívali na památky a večer skončili na nejznámějším trhu na prostranství před radnicí Rathausu.

Vystoupili jsme tedy na stanici metra Südtiroler Platz, což kousek od zámku Belveder. Je to velká stanice metra, kde je infocentrum, kam jsme si zašli pro nějaký prospekt s mapkou. Sice jsme jednu měli vytisknutou v netu, ale... Po tom co jsem do ruky vzala letáček s mapkou v čínštině, jsem hledala stejný v angličtině a našla i v češtině. Super :-D

Zorientovali jsme se kudy z metra aby jsme chytli směr Belveder.


Za cca 5 minut jsme vstupovali na nádvoří barokního zámku kde před průčelím bylo rozestavěno několik stánků.


 Počasí bylo slunečné a vůbec nepůsobilo vánočně, ale zase na chození po památkách a trzích Vídně naprosto ideální :-)

Svažujícími se zahradami Belvederu, kde hlídač hvizdem píšťalky upozorňuje neukázněné návštěvníky na zákaz vstupu na trávníky, jsme se vydali na druhé trhy na Karlsplatz.

Prošli jsme kolem francouzské ambasády, kde ještě pár drobností připomínalo události 13.listopadu.

Po příchodu před barokní kostel Karlskirche se před námi rozprostřel trh se stánky umístěnými v přilehlém parku.


Krásný řemeslný trh kde bylo možné shlédnout originální a neokoukané výrobky. Zaujal mě třeba pán co vyráběl ulítlé kožené čepice v kombinaci s recy věcmi jako například pracovní rukavice jako kšilt atd. V podobném stylu se nesl i recy kolotoč :-)


Po projití trhů jsme si zašli na záchod do jedné z budov místní technické univerzity. Na toalety upozorňuje informační ukazatel a jsou zdarma.

Dále jsme pokračovali kolem stanice metra Karlsplatz ;-) (přestupní stanice trasy U4 a U1) k opeře která je po cestě na další trhy. Tady jsme poprvé znejistili co do správného směru a tak jsme se zeptali na cestu místního strážníka, který právě odpustil jednomu řidiči pokutu za parkování :-)

Být ve Vídni a nevidět slavnou Staats oper by byl hřích :-)


Od opery je to kousíček k Maria-Theresien-Platz, což je prostor mezi Uměleckohistorickým a Přírodovědným muzeem.


I zde bylo co obdivovat. Koupili jsem pár drobností jako upomínkové dárečky z cesty pro naše blízké.


A taky jsem si tady dala první punč - pomerančový. Neodolala jsem hrníčku ve tvaru botičky :-D
Každý trh ve Vídni se liší jiným tvarem hrníčků do kterého můžete dostat nejen punč nebo svařák, ale i jiné dobroty.
Hrníček je zálohován 3 eury a můžete ho vrátit v kterémkoli stánku kde pití nabízejí, ale pouze na tom konkrétním trhu. A nebo si ho nechat jako suvenýr ;-)

Přes sousední Museum Quuartier kam jsme jen nakoukli jsme se probloudili do Spittelbergu. Netušili jsme "kudy tudy", ale šli jsme tak nějak intuitivně a za nosem až jsme narazili na první z uliček biedermeierovské čtvrti, kde jsou v úzkých uličkách umístěny stánky. Musím potvrdit to co se povídá, každý trh ve Vídni má jinou atmosféru. 

Pro ty z vás, kteří by jste se sem chtěli podívat doplním že se jedná o 7. vídeňský okres a uličky se rozprostírají kolem páteřní ulice s příhodným názvem Siebensternstrasse ;-)

Začalo se stmívat a nás čekal poslední z plánovaných trhů.
Libovala jsem si jak nám to časově krásně vychází! Těsně před tmou jsme prošli kolem Parlamentu na sousední Rathaus platz.


Nejznámější z vídeňských trhů byl opravu nejvíce zalidněný. Možná i tím, že přes den tolik lidí na trh nejde, ale naštěstí to nedosahovalo takových extrémů o kterých jsem slyšela :-)

Kdo má rád kýče, přijde si zde na své :-D Takové množství barevných světýlek... :-)


Tento trh čítá přes 140 prodejních stánků s zbožím nejen s vánoční tématikou a samozřejmě i stánky s jídlem a pitím. Tady jsem si kvůli hrníčku ve tvaru srdíčka a taky pro zahřátí koupila jablečný bio punč.


Krásný byl i hodně starý kolotoč pro děti z roku 1895.


Po tom co jsme se občerstvili sýrovou klobásou v bagetě jsme se vydali pro vyhlídnutou skleněnou ozdobu, kterou jsem ze strachu z možného rozbití nechala až na konec. Byl to sice trochu risk, protože se jednalo o ručně kreslené ozdoby (co kus to originál), ale počkala na mě :-)


Po té jsme za radnicí nastoupili do metra a s přestupem na Praternstern jsme za pár minut byli zpět u auta a vyrazili směr domov :-)

Ještě jsme stihli rychlý nákup v Hoferu před tím než v osm hodin zavřeli.
Po 20.hodině už nikde nenakoupíte (stejně jako v neděli) a mě se to tak líbí! Myslím že každý z nás by bez nákupu v neděli či pozdě večer vydržel a prodavačky v obchodech by mohly být možná díky tomu příjemnější :-)

Po půl dvanáctý jsme byli doma a do půlnoci v posteli. S blaženým pocitem na duši jsem usnula a nechala si zdát co nám druhý den Ježíšek přinese :-)

pondělí 14. prosince 2015

Charitativní blešák

Stejně jako každý rok i letos se konal blešák jako součást kulturního dění ve městě. Blešák pořádá místní hospic Jordán.

Chodím tam velmi ráda, protože nejen že si tam udělám radost, ale mám dobrý pocit, že peníze které zde utratím nejsou výdělkem ale jsou příspěvkem na chod hospice.

Hospic pořádá blešák několikrát do roka. Vždy před pořádáním vyhlásí sbírku věcí, které lidé mohou donést a ty se pak prodávají. Dají se zde nakoupit kromě oblečení a módních doplňků i různé věci do domácnosti, hračky pro děti či knihy. Každý si najde to svoje :-)

Já tam chodím hlavně pro medvědy :-) Letos jsem opět rozšířila svou sbírku medvědů a koupila dárky pro mé dvě kamarádky. Dostanou je k Vánocům ;-)


A po minulém blešáku se koukám i po špercích.


Mezi bytovým textilem jsem objevila i krabici s knoflíky a tak jsem koupila hrst malých knoflíčků a třeba se mi přes svátky podaří zrealizovat nápad, který už dlouho dozrává v mé hlavě ;-)


A rámeček s pohlednicí za sklem na které je bilboard se sloganem "Láska je všechno co potřebuješ" jsem vzala jako trefné sdělení a tak jsem ho tam taky nemohla nechat :-)


Rámeček je jak na pověšení, tak i na postavení.

Po tom co jsem nakoupila jsme se šly s mamkou podívat na vánoční trh na náměstí. Neplánovaně jsem se tam potkala i s mou milou kamarádkou Peťou B. jejími dětmi a maminkou. Tak jsme si i s její Elinkou udělali tradiční selfí :-)

sobota 28. listopadu 2015

Písmena vyřezaná ze dřeva

Mám ráda osobní dárky. Takové dárky, které dárce vybírá s láskou a pečlivě tak aby obdarovanému udělali radost. I proto mám ráda dárky vyráběné.

Od svých kamarádek pár takových dárků mám a mám je moc ráda ♥

Letos jsem se rozhodla pro mého bratra a jeho přítelkyni vyřezat ze dřeva písmena. Iniciály jejich křestních jmen.

Ten záměr jsem nosila už dlouho chtěla jsem si pro sebe a mého muže vyřezat písmena k zavěšení nad postele, ale znáte to o té kovářově kobyle :-D

Už z doby, kdy jsem si je chtěla vyrobit pro sebe jsem věděla, že je důležité vybrat vhodný tvar. Nejen líbivý, ale hlavně vhodný pro vyřezání pilkou a s rovnou spodní částí aby šly třeba postavit na poličku.

Našla jsem se na hromadě prken zbylých z rekonstrukce domečku vhodné širší prkno a nechala ho doma proschnout.

Vytiskla si písmena o potřebné výšce (dané šířkou prkna) v tiskárně a pustila se do práce :-)



Nejprve bylo potřeba prkno očistit od mechu a jiných nečistot a vytahat hřebíky.


Obkreslila jsem si písmena na dřevo a pustila. Vybrat ideální místo není jen tak... Vybírala jsem s ohledem na praskliny dřeva na suky a v neposlední řadě s ohledem na díry po hřebících :-)


Vyřezávání nešlo vůbec tak jednoduše jak jsem si myslela :-/

I když jsem si kvůli tomu koupila nový list pilky aby byl ostrý, zařezával se do dřeva dost ztěžka :-(

K tomu jsem si dřevo nechtěla upevňovat nijak do svěráku či pomocí svorek a tak jsem ho přidržovala. Díky tloušťce prkna to byl trochu zápas :-)


Netrvalo dlouho a první nezdar se projevil v podobě zlomení se již vyříznuté části písmene K. Nevadí, to spraví Herkules :-)


Nevzdala jsem se a vyřezávala dál.

Bohužel písmenko M se mi během vyřezávání postupně rozlámalo podle let na pět kousků. Ale i to jsem poslepovala a doufala, že spoj bude držet natolik, abych písmena mohla finálně upravit.

Měla jsem v plánu kvůli odstranění nátěru bílé barvy a kvůli sjednocení řezné plochy s tou lícovou písmena po vyřezání olouhovat. Což jsem opatrně udělala kartáčkem na ruce.

Po tom co jsem písmena za pomocí louhu odrhla jsem je nechala přes noc usychat u kamen. Ráno mě málem kleplo, když jsem zjistila že písmeno M je rozlezlé jak v komiksu do oblouku. Chtělo se mi brečet. Po té práci, co jsem si s nimi dala to takhle dopadlo? :-(
Ani jsem to nefotila.

Můj muž mě utěšoval tím že i tak je to pěkný a já se přemluvila, že písmenem nezatopím, že ho tedy daruji bratrovi takto (že snad se bude líbit i tak).

Druhý den ráno mě ale čekalo milejší překvapení a to v podobě toho že písmenko se vrátilo do své původní vyřezané podoby. Díky Bohu!

Můj muž mi je pomohl rašplí a pilníkem obrousit v řezné ploše nahrubo a já pak písmenka ručně osmirkovala na čisto.


Výsledek se mi líbí, ale než se dám do výroby dalších musím se z toho otřepat :-)

neděle 8. listopadu 2015

Rám obrazu, rám zrcadla

Když jsem plánovala koupelnu, chtěla jsem zrcadlo s rámem ze starého obrazu. Jeden rám jsem na to měla schovaný. Kdysi jsem ho dostala jako pozůstalost po malíři.

Povrch rámu byl z "materiálu" se kterým jsem se ještě nesetkala. Dle mého taťky jakási želatina se sádrou.

Nejdřív jsem zkoušela povrch opálit, ale jediné čeho jsem docílila bylo vybublání. Zkusila jsem kousek obrousit. Ano, pod ním je dřevo, ale...


Kvůli profilaci rámu a tloušťce povrchové úpravy bylo téměř nemožné zbavit se ho mechanicky.


Bohužel urputně odolával i mému snažení zbavit se ho chemicky. Louhovala jsem, drhla plastovou drátěnkou (abych neudělala rýhy do dřeva) a několikrát při tom ztratila naději že to dostanu dolu.

Ale chtěla jsem dřevěný rám, nechtělo se mi ho přetírat barvou.

Po několikerém louhování (opakovaně) jsem docílila tohoto stavu. Přední část na dřevo, stačí jen dobrousit a boky zůstanou bílé.


Ručně jemným smirkem jsem obrousila to co vylezlo po posledním louhování a víc už se s rámem trápit nehodlám :-) Líbí se mi tak jak je.

U skláře jsem nechala uříznout zrcadlo a mého muže poprosila o přidělání skobičky do zdi nad umyvadlo. Jen mě zarazil jeho dotaz zda bude zrcadlo naležato, nebo nastojato :-) Nejdřív jsem si myslela, že mě chce naštvat (když občas nechce něco dělat, vymýšlí si blbosti), ale musela jsem mu dát za pravdu, že ani na stojato by to nebylo blbý :-) Ale já od začátku, ještě v dob hrubé stavby jsem počítala s zrcadlem na šířku.



No a takhle to vypadá. Ještě chybí světlo nad zrcadlem, mělo by to být takové nějaké.

neděle 25. října 2015

Spodek kredence

Další věc kterou jsem od svých kamarádů k restaurování dostala byla tato skříňka.


Sloužila ve sklepě k ukládání nářadí, ale při rekonstrukci jí nahradil novodobý regálek. A tak se mohla skříňka přestěhovat k nám a dostala se jí patřičná péče :-D

Od první chvíle kdy jsem ji viděla jsem díky její výšce uvažovala že by sloužila jako botník na který se dá sednout a obout se. Ale když jsem plánovala skříně do chodby, jak jsem popisovala v tomhle článku, tak bylo její místo ujasněno.

Původní stav byl na první pohled dobrý. Dole u nožiček se sice odlupovala barva, nahoře chyběla deska, ale vcelku snadno začlenitelná do bydlení.

Začala jsem opalovat barvu a ukázalo se nečekané a nemilé překvapení :-(


Pod nátěrem barvy se skrývala dýha! Což by nebyl až takový problém, protože šla pod horkovzdušnou pistolí snadno dolů, ale ve výplních byla zasunutá pod rám a někde šla a někde ne. Tam kde šla vysunout se ovšem vytvořila milimetrová mezera...


Co s tím? No dostala jsem dolu to co šlo a zbytek jsem ulámala těsně v hraně. Na dřevě zůstalo místy lepidlo po dýze, takže další krok bylo obvyklé louhování.


Po louhování se vše, i uvnitř, pěkně vymyje wapkou... A pak se nechá vyschnout :-)

Po té následuje obroušení. Na fotce je pěkně vidět jako to vypadá před a po broušení ;-)


Po té jsem stála před rozhodnutím, které jsem nastínila už ve článku v dubnu a to zda budu chtít mít horní desku pohledovou a nebo na ni přijde ještě molitanová matrace či podsedáky na sezení.


Jednodušším a asi i praktičtějším řešením se pak zdálo rozhodnutí nepohledové desky a matrace. Našla jsem dřevotřískovou desku a uřízla z ní na míru vrchní desku.

A aby se ta "smůla" v podobě dýhy vyvážila, tak matraci co jsem chtěla použít na sedák měla přesně požadovanou šířku, takže jsem ji jen zkrátila na délku :-D


Teď je skříňka mezi dvěma párovými skříněmi v chodbě. Je oproti skříním světlejší, což jsem chtěla srovnat namořením, ale ještě nenastal ten správný čas ;-)


sobota 17. října 2015

Andělský dárek od mého anděla

Věřím že každý máme svého anděla strážce :-)

Myslím že většinou je to tak že anděl si najde vás, ne vy jeho. A tak se stalo i v případě mého anděla. Tedy mé kamarádky Lindy Z., kterou za svého anděla považuji!

Příběh našeho seznámení je celkem zajímavý. Na jednom nejmenovaném serveru kam obě chodíme za stejným zájmem, tedy bydlením byla kdysi už ani nevím kým vyhlášena anketa s dotazem "kdo je vám tady nejbližší?" a jedním z prvních lidí kdo na anketu odpovídal byla Linda. K mému úžasu mě doposud neznámá uživatelka napsala že jsem to pro ni já :-o A tehdy to byl počátek našeho přátelství :-)

Navzájem jsme se poznávali a zjistili jsme že byť je Linda o několik let mladší máme hodně společného a rozumíme si. Bohužel nás dělí víc než stovka kilometrů :-(

Poprvé jsme se osobně potkali letos v srpnu, kdy Linda se svojí dcerkou a maminkou přijela k nám do jižních Čech na dovolenou.

Bylo to překrásně strávené odpoledne na které jsem se MOC těšila!
Po několika hodinách strávených procházkou sami dvě mezi rybníky pak i s malou Adélkou u výběhů koz a koní
a následným posezením i s její maminkou v místní restauraci jsem volala domů, že přijedu déle než jsem plánovala. A věřte mi že jsem si vyhradila dost času a i tak to bylo málo :-D


Linda mi tehdy věnovala krejčovskou panu, kterou jsem si tak moc přála!

Já jsem jí kromě zabaleného dárku, který si mohla rozbalit až na svůj svátek který měla o pár týdnů později přivezla jako poděkování něco z mé keramické tvorby a mnou šité srdíčko s oblíbeným sloganem "Přátelé jsou jako hvězdy. I když je nevidíme, víme že jsou s námi".

Včera mi přišel nečekaně dopis. Jen tak... Žádný svátek či jiný významný den...

Po rozbalení jsem byla dojatá! Můj anděl mi s přáním pěkného podzimu posílá originálního vyrobeného anděla.


Hned jsem věděla, že si ho pověsím do ložnice pod lampičku.

Mimochodem je to už druhý anděl do sbírky. Ten první má celoročně své čestné místo na poličce na komíně.

sobota 19. září 2015

Wafle

Nejsem moc na sladké, jsem masožravka :-D

Ale jednou za čas mám neodolatelnou chuť na sladké a to pak dělám klidně v 21hod. palačinky, nebo puding. Jen tak pro chuť :-)

A nebo je udělám o víkendu k snídani.

Jednou z dalších možných sladkých teček či snídaní jsou wafle.



Jednou jsem ochutnala ty co prodávají hotové v supermarketu, ale s těma doma dělanými se nedá srovnat :-(

Receptů existuje několik. I já jsem vyzkoušela více receptů, ale zůstala věrnému tomu z první fotky.
Wafle není tak mastná, takže se při pečení není omastek všude kolem a po upečení jde dobře vyndat, nijak se netrhá.

Asi není třeba psát postup, ale pro pořádek... Sypké složky smíchám, přiliji mléko s vodou a rozehřátým máslem a přidám vajíčka. Vše zamíchám čímž vznikne těsto palačinkové konzistence. To nechávám chvilku odležet (spíše ze zvyku).

Pak už nalévám na plotýnku rozehřátého waflovače.


Wafle máme rádi jen jednoduše posypané skořicovým cukrem, nebo potřené medem.


Pro milovníky čokolády děláme třeba potřené Nutelou a posypané rozdrcenými lískovými oříšky.


Nebo s nutelou a banánem.


A nebo s čersvými rozmačkanými jahodami a domácí šlehačkou


Jediné co jsem ještě nezkusila za celou dobu co waflovač máme jsou wafle na slano. Až vyzkouším, určitě se o zkušenost podělím ;-)

sobota 5. září 2015

Stoleček ke gauči

Ze stejného domu co jsem si přivezla tuhle sesličku jsem přivezla i tento stoleček se šuplíčkem.

Sloužil v dílně jako stolek se svěrákem :-(
Jeho stav nebyl moc dobrý, ale to že byl se šuplíčkem mě nenechalo klidnou a kvůli němu jsem ho chtěla zachránit :-)


Vrchní deska byla z větší poloviny promaštěná úkapy, byly v ní čtyři velké díry po svěráku a hrana stolu na jedné straně byla poškozená.



Horní deska měla hezkou frézovanou hranu a tak jsem přemýšlela o její záchraně. Řešila jsem jak z dřeva dostat mastnotu čpavkem, ale nakonec jsem to ani nezkusila a vzdala to jako neefektivní čin, protože na jedné straně bych stejně o zdobnou hranu přišla :-/



Dvě nohy stolečku byly od spodu taky hodně poškozené.


Dvě bylo potřeba zkrátit cca o 14cm. Pokud bych nohy takto zkrátila, byla by výška stolečku jen 46cm, což je málo. Nějakou dobu jsem vymýšlela jak je nastavím aby nebyl stoleček příliš nízký, až mě osvítilo a ... :-)


Dvě zdravé nohy jsem uřízla o polovinu z potřebné výšky a to co jsem uřízla jsem nastavila k nohám které byly poškozené a bylo tedy nutné je zkrátit.


Na novou desku stolečku jsem se rozhodla použít odřezky co zbyly po pokládce podlahy v ložnici. Jsou to 3cm silné kartáčované fošny.


Délku prken na desku jsem ani nemusela upravovat. Byla ideální do prostoru sedačky tvaru U, před kterou přijde. Perfektní! :-)

Teď už jen stoleček obrousit. Rozhodla jsem se tentokrát nelouhovat. O povrchové úpravě se ještě rozhodnu. Možná až za čas co stoleček bude sloužit :-)