Poslední hodiny roku 2014

Zbývá už jen několik hodin roku 2014 a já se pomalu začínám loučit s uplynulým rokem a chystat se na příchod nového roku 2015.

Letošní rok byl pro mě opět náročný, i když ne tolik co rok 2013...

Rok 2013 byl pro mě osudový! Řekla bych že mě vnitřně změnil.

Život mi ukázal že bych neměla tolik lpět na hmotných věcech protože o ně mohu velmi rychle přijít... Více se věnovat těm které mám ráda, protože o ty také mohu nečekaně přijít... A mít radost z každé chvíle, protože může být i pro mě poslední...

Letošní rok jsem se s nově nabitými zkušenostmi učila žít a do dalšího roku bych ráda abych mohla žít více v klidu a beze strachu.

Vám, kdo čtete tyto řádky bych ráda popřála aby jste se v dalším roce co nejvíce radovali z maličkostí a uvědomovali si jaký je to dar být zdravý, mít kde bydlet a co jíst.

Je spousta věcí, které bereme jako samozřejmost a ono to vlastně samozřejmost není.

Vánoční přání

Tak nevím, budou ty Vánoce, nebo ne?

V kalendáři 19. prosince, venku svítí sluníčko, ráno bylo přes 10 stupňů.

Na internetu se objevují humorné obrázky jako tento :-D

Já se chystám psát vánoční přání.

Koupila jsem jako každý rok pohledy s Ladovými obrázky, koupila známku s vánočním motivem a vzala si k ruce svoji sbírku oblíbených textů, které jsem kdysi posbírala.

 

Mám ráda, když je text osobní, takže každému posílám originální přání upravené na míru.

 No jo, ale když vyřadím z výběru texty typu

 "Za oknem sype se sněhová nadílka..."

"Třpytný pozdrav sněžných vloček..."

"Z oblohy se sype sníh, vločky tančí v zavějich."

"...za okny ať sníh se bělí"

tak mi jich moc nezbyde :-/ Přání by měly být letos asi více kocipované jako novoroční, než vánoční...

 Letos je to opravdu celkem fuška něco vymyslet. Pohled z okna mě vůbec neinspiruje a o vánoční atmosfeře v duši se u mě letos taky nedá vůbec mluvit...

Co je strašidelnější než čert?

Myslím že teprve loni jsem zjistila, že existuje něco horšího než ty nejstrašnější čerti které jsem kdy viděla.

 

V Rakousku mají tradici pekelných bytostí danou historicky trochu jinak. Ve středověku vznikla v rakouských Alpách tradice, kdy po horských vesničkách a městech chodí od listopadu průvody skupiny krampusů.
Krampus vzniklo z rakouského "krampas, někdy uváděno krampn" = něco neživého. To je to co vystihuje celý dojem, který masky budí. 

Každá maska je takové malé umělecké dílo. Jsou ručně vyřezávané z lipového nebo borového dřeva a ručně malované. Na každé masce jsou přidělané pravé rohy které jsou používány především z muflonů, beranů, kamzíků a koz. Kožichy jsou šity z pravé kůže horských koz nebo ovcí, jsou dělané jako kombinézy, dvoudílné obleky a v posledních letech je hodně oblíbená lisovaná – tvarovaná kůže. Každému Krampusovi visí kolem pasu kravský zvon nebo velká rolnička a z rukou žíně, kterou šlehá přihlížející. Někdy mívají březové koště nebo dokonce řetězy. Hlasité zvonění kravských zvonů mělo zahánět zlé lidi.

V průvodech, takzvaných Krampuslaufech, mezi sebou soutěží jednotlivé skupiny o nejlépe vyřezanou masku, udělaný kostým i celkový projev celé skupiny. Každou skupinu tvoří nejen krampusové, ale i perchty (čarodějnice) které si sazemi označují přihlížející,  andělé, lesní lidé a jiná strašidla. To vše doprovázeno rachotem kravských zvonů, řetězů, hlasité hudby, kouře a dýmu.

Osobně jsem s nimi měla tu čest loni v rakouském saunovém světě, kde dělají každý měsíc tématickou show. V prosinci to bylo tedy na téma mikuláše a čertů. Musím se přiznat, že nenásledovat mého zvědavého muže a nejít se podívat za jednu ze saun, kde se připravovali, tak jsem jim proskočila oknem sauny ven, po tom co vlítly dovnitř.
No když vám kouká do očí, je to zážitek. Měla jsem z nich... "respekt"? Nevím jak ten pocit popsat. Je to asi takový pocit, jako když sledujete horor. Víte že je to jen film, ale stejně je to vzrušující :-D

No a když letos začal můj muž plánovat, že se na ně pojedeme podívat do Rakouska, trochu jsem se zdráhala. Sice průvod chodí vyhraničeným prostorem, ale občas se nějaký krampusák rozvášní a vlítne mezi lidi a ty seřeže. Asi to k tomu patří, ale... Ty v prvních řadách taky občas nějakou schytají. V diskusích se často dočtete, že někoho z diváků si odvlekly s sebou, nebo že měli v prvních řadách jelita ještě za 14 dní... No po tom jsem z pochopitelných důvodů netoužila :-)
Ale svolila jsem že se pojedeme podívat do Kaplice na Krampus show, kde účinkují skupiny z Rakouska a Německa.

Když pominu tu šílenou cestu z Č. Budějovic, která byla ucpaná tak že jsme celou dobu jeli v koloně a cesta trvala 4x!!! déle než normálně a i přes časovou rezervu jsme tedy přijeli pozdě...

Byla to pěkná podívaná :-)

Tady jsou fotky a následuje video z akce od Johana Bonsch

Sbírka krajek

Ze záliby v krásných věcech a s úcty ke kvalitní práci jsem postupně začala sbírat krajky.

Začalo to tak, že jsem si koupila pár krásných kousků s tím, že je někdy na něco použiji a za čas jsem zjistila, že se dlouho nenašla vhodná látka, která by s nimi ladila a nesnižovala jejich krásu :-)

Některé krajky jsem doposud na nic nepoužila a tak tvoří sbírku.

Ale z některých již vznikly např. polštářky

ubrus

 

 pytlíček

 nebo ozdobily ručník

Jablkové muffiny

Před časem jsem vyhrála kuchařku. Špalíček receptů od Ikaru.

Je to překlad z německého originálu a tak jsou recepty trochu jiné než jsme zvyklí. Ale co se moučníků týká, tak ty jsou mezinárodní :-)

První recept který jsem z ní zkusila byly muffiny ve kterých jsou jablka.

Mám ráda vláčné (ne suché) moučníky a to tenhle díky jablíčkům je.

Na zahradě jsme posbírali jablíčka ze kterých jsem oloupala slupky, vykrájela jadřince a rozkrájela na kostičky. Ty jsem pokapala citronovou šťávou a nechala odpočinout.

Polohrubou mouku jsem smíchala s práškem do pečiva a jedlou sodou. Přimíchala cukr, vanilkový cukr , olej, jogurt a vajíčko.

Do připraveného těsta nakonec přimíchávám jablíčka.

Takovouhle směs pak plním do formiček co mám moc ráda. Koupila jsem je v Ikea a když tak přemýšlím, používám je jen na mufiny.

 

Po třiceti minutách pečení v troubě jsou muffinky pěkně zlatavé a naducané. Pak je stačí udělat si něco dobrého k pití, vtzít si lžičku a dlabat rovnou z mističek :-)

Polička zachráněná před spálením

Z jedné návštěv u kamarádky Hanky V. se mamka vrátila s poličkou.

Polička byla určena ke spálení! Mamka ji zachránila z hromady dříví.

Až na dva chybějící ozdobné obloučky jí nic nebylo, ale tvarově a stylem to není úplně můj šálek kávy (tzn. moc zdobené), takže jsem se rozhodla pro úpravu.

S vědomím toho, že měla skončit v kamnech jsem si řekla, že ani razantní zásah nemůže být ke škodě a rozhodla se pro zjednodušení tvarů.

Zaříznout nahoře do roviny, srovnat zdobení polic a upravit bok do ladnějších tvarů.

Tak teď jsem s tvarem spokojená.

Moje oblíbené heslo "v jednoduchosti je krása" s důležitým dodatkem, že se to netýká lidí! :-)

Polička je vyrobena z borovice a povrchově opatřena velmi odolným lakem, který není snadné z ní dostat :-/

Takže nejprve opálení horkovzdušnou pistolí a pak louhování.

Ani po tomto zákroku není ideálně čistá na dřevo a ručnímu broušení taky odolává, takže jsem se rozhodla pro přetření barvou.

Po nátěru to nebylo to pravé ořechové. Za prvé klasicky vyvstaly chlupy ze dřeva a za druhé bílý nátěr chytl místy, tam kde nebyl dobře odstraněn lak, odstín do žluta. Takže jsem vzala vibrační brusku a poličce dala ten správný ošuntělý vzhled :-)

S výsledkem jsem spokojená. Polička má nyní své místo v chodbě.

Hanka je také milovnicí bydlení ve stylu "starých časů". Její chaloupka skrývá překrásné staré kousky i nové doplňky ve stylu provance. Naštěstí pro mě jich má víc než se k ní domu vejde, takže u jsem od ní dostala stůl se šuplíkem i štokrle.

Reportáž o jejich proměně někdy příště ;-)

Věnec z hortenzie

Není to tak dávno, co mi učarovala svojí krásou hydregea.

Fotky ze zahraničních webů s hortenzií naaranžovaou v košíčku, ve váze, nebo na věnečku se mi moc líbili. Hlavně ty multicolor! Keře zbarvené od zelenkavé, přes růžovou, modrou až po fialovou.

 

Moje milá kamarádka Jitka S. má na své malé zahrádce hned několik keříků různě barevných hortenzií.

Letos jsem si nenechala ujít příležitost a využila její nabídky a některé květy si otrhala.

Bylo jich přesně tolik, abych z mohla udělalt dva věnečky a jeden jí jako poděkování věnovala :-)

Kdo by si taky chtěl udělat věneček, ale neví jak na to, nabízím inspiraci ;-)

Hortenzie má květenství podobné květáku, takže jsem jednotlivé květy rozebrala na menší dílky a ty jsem pomocí tavné pistole přidělávala na slaměný korpus. Netroufla jsem si je přivazovat, takže jsem zkusila tavnou pistoli a to šlo perfektně.

Jednotlivé dílky jsem přilepovala z vrchu na věneček cik-cak, aby byl pokrytý rovnoměrně.

Samozřejmě jsem střídala různé barvy tak aby byl pěkně barevný.

Takto to vypadalo po pokrytí vršku. Při čelním pohledu by to možná stačilo, ale k dokonalosti bylo třeba ještě dolepit květy na boky. 

Výsledek mě mile překvapil. Na první pokus to myslím vyšlo dobře ;-)

Slavnosti Jakuba Krčína

Jako každý rok i letos je kulturní program lázeňského města Třeboň plné kulturních akcí.

My jsme se vydali na akci oslavující slavného stavitele rybníků.

Historické slavnosti Jakuba Krčína začali již v pátek večer a to nočním pochodňovým průvodem. 

Těchto slavností jsem se účastnila poprvé a tak mě trochu překvapilo, jak to bylo pojaté. Jakuba Krčína totiž přivezou na slavnosti čerti a to přímo z pekla!

Na zámeckém nádvoří pak přivítá Krčína Vilém z Rožmberka a po ukázce renesančních tanců a šermířských soubojů se s diváky rozloučí.

Druhý den je bohatý program po různých místech Třeboně. 

Od desáté hodiny na hlavním náměstí začíná dobový trh s ukázkami vystoupení různých šermířských skupin, hudebníků s dobovou hudbou či tanečníků jak jinak než s dobovými tanci :-)

Tyto historická vystoupení nejen pro děti zpestřuje kejklíř Lukáš.Vystoupení nebylo špatné, ale celou dobu jsem z něj měla pocit, že ho to vůbec nebaví, což mi kazilo hodně dojem :-(

Další program se odehrává v zámeckém parku, kde jsou rozmístěna různá stanoviště se soutěžemi pro děti. Mezi tím jsou ležení účinkujících, kde probíhají ukázky historických řemesel.

Večer zde po divadelních představeních byla ohňová show. Kdo podcenil repelent nestačil se ohánět :-)

Jelikož jsme nenašli jediné místo pro dva lidi v některé z velkého počtu restaurací, došli jsme si nakonec pro pizzu a vhledem k času si ji vzali s sebou na ohňovou show a tam dráždili chuťové buňky lidí kolem. Po několika poznámkách jsem se až bála, že mi někdo pizzu sní :-D

Chvíli po ohňové show se s ohňovým průvodem Jakub Krčín v doprovodu čertů přesune na hráz rybníka, který nechal vystavět a nesl dříve jméno Nevděk, kde nasedne na loďku a zmizí v dáli.

Celou podívanou ukončí ohňostroj nad vodou rybníka. Když jsi mezi přihlížejícícm davem najdete místo, je to pěkná podívaná :-)

Po cestě na místo, kde jsme parkovali náš obytňáček jsem zkusila, zda ještě bude otevřená výborná cukrárna na rohu a byla! :-)

Takže jsem si v půl jedenáctý v noci pochutnala na zmrzlině a chvilku po tom ulehla ke spánku :-)

 

Jelikož jsme tuto akci pojali jako odpočinkovou, tak jsme se v neděli vydali na cestu kolem světa.

Po cestě nakrmili kapříky i kachny a jelikož bylo pěkné slunečné počasí, odpoledne jsme strávili u vody. Příjemně strávený víkend :-)

partnerství měst Tábor - Konstanz

Naše město, tedy město kde jsem vyrůstala a do necelých 30let žila, má jako většina měst v Čechách partnersví s jinými zahraničními městy. Jedním z nich je německá Kostnice (Konstanz).

S tímto městem jsme historicky spojeni přes mistra Jana Husa.

Spolupráce obou měst je velmi rozsáhlá a funguje již na bázi jednotlivých sportovních klubů, kulturních spolků a jiných skupin. Každoročně navštíví Tábor mnoho občanů z Kostnice a naopak. Letos jsme využili pozvání florbalovým klubem ze sportovní univerzity v Kostnici a vypravili se reprezentovat Tábor při přátelském utkání mezi německými, švýcarskými a českými florbalovými kluby.

 

Z Tábora jsme odjížděli autobusem v pátek v půl páté ráno :-(

 Po prvotním šoku z autobusu a brzkého vstávání jsme serozkoukali a v autobuse začala zábava :-)

Cesta díky tomu celkem utekla. Kolem jedné hodiny odpolední jsme dorazili k Bodamskému jezeru.

Bodamské jezero je největší vnitrozemské jezero Nĕmecka s vodní plochou 536 km², kde je rozvinutá čilá místní vodní doprava. Na trajekt se dlouho nečeká, pendluje to tu jako v Táboře městská autobusová doprava :-D

V roce 2004 při příležitosti oslava 20. výročí podepsání partnerské smlouvy byl v Kostnici křest nového trajektu. Plavidlo v ceně 8 mil. € nese na bocích jméno TÁBOR a na své palubě lodní zvon, věnovaný naším městem. Je to krásné koukat na loď, která je "tak trochu naše" :-)

Okolí jezera zdá se hodně úrodným a tak se zahrádky u každého domu krásně barvily. Asi ani jedné nechyběl keř hortenzie :-)

Poprvé v životě jsem tu viděla na živo vzducholoď! :-o

 Po tom, co jsme se přemístili do místa hlavního dění, tedy pro nás florbalisty a fanklub místní sportovní univerzitu, rozbalili jsme ležení, každý dle svého uvážení :-D

Spali jsme přímo v hale :-)

Večer bylo grilování a seznamování se s Kostnickými flobalisty. Díky tomu město je na půl německé a na půl švýcarské a že na různá stipendia v Kostnici studují cizinci připadala jsem si jako tehdy v Bruselu, který je pro mě nejkosmopolitnější město evropy.

Druhý den ráno jsme se nasnídali a mužská část našeho zájezdu se šla připravit ke hře a my fanynky jsme se usadily do hlediště odhodlané podporovat náš tým do posledních sil :-)

 

Během dne se sehráno několik zápasů, které pro nás dopadly dobře.

 

K večeru jsme se vydali do centra města poznat historickou část města.

  

 Díky tomu že jsme měli průvodce, viděli jsme stěžejní místa a vyslechli si k nim výklad.

Procházka starým městem, které se od středověku téměř nezměnilo, se nám líbila. Na večeři jsme zašli do místní restaurace.

V neděli ráno mi to nedalo a tak jsem vyzkoušela místní skvěle vybavenou posilovnu.

Po odehrání nedělních zápasů jsme se vydali na cestu domů.

Na trajektu jsme se zchladili zmrzlinou, která fakt bodla :-)

 

Opět vydařený prodloužený víkend :-)